Zdroj: Interview | Rubrika: Vidět | Strana 90 | Autor: TOMÁŠ LOSKOT
Vydavatel: EMPRESA MEDIA, a.s. | Periodicita: měsíčník
Hlavně nepanikařit a vrátit život do normálních kolejí. „Vir tu zkrátka je a my se s ním musíme naučit žít,“ říká profesor TOMÁŠ ZIMA, rektor Karlovy univerzity v Praze.
* Pane profesore, už na začátku koronavirové krize jste napsal dopis, v němž jste vizionářsky předvídal, co se bude dít. Byl to list těm, kteří rozhodují. Řekl jste: „Ano, prožíváme zdravotní krizi, naši zdravotníci dělají, co mohou, lékaři dělají, co mohou, ale pozor: čeká nás sociální a ekonomická krize. Musíme na to myslet včas, abychom minimalizovali škody.“ Stal jste se vzápětí terčem kritiky politiků i kolegů, ale ukázalo se, že váš dopis byl do posledního písmene jasnozřivý. Co tomu s odstupem času říkáte?
Bylo to 5. dubna večer, abych byl přesný. Víte, vždy musíte přemýšlet, co bude dál. Kdo je připraven, nebývá zaskočen.
* Jak hodnotíte postup vlády?
Je třeba zdůraznit, že oceňuji její prvotní postup, kdy uzavřela ekonomiku, což na počátku zabránilo šíření nákazy a zdravotnické systémy se mohly připravit. Druhá věc je, že musíte mít plán, co bude následovat. A jak se ukazuje, nynější opatření tvoří spíše v podstatě mnohostránkový, někdy na sebe ani nenavazující elaborát. Byl přerušen cyklus, kdy lidé nakupují, firmy vyrábějí a kola se točí. To vše vyvolalo obavu a velkou paniku. Řada lidí je pořád vystrašena a já stále dostávám otázky, jestli už ta druhá vlna mezi námi vlastně není.
* O druhé vlně se hovoří neustále, nezdá se vám?
Já už nevím: to se lidé nebo média těší, že druhá vlna přijde? Samozřejmě přijít může, ale teď tady není a my bychom se měli co nejdříve vrátit do normálu, snažit se rozjet ekonomiku a podpořit malé podnikatele i velké firmy. Veřejnost by se měla zklidnit, nikoli být vystavena strašení.
* Máte pocit, že vláda chápe, co všechno se stalo a co nastane, až skončí podpůrné programy refundace mezd zaměstnanců, „pětadvacítky“, podpůrné přímé programy, kdy se peníze dávají přímo lidem nebo jejich zaměstnavatelům?
Myslím, že vláda si to určitě uvědomuje. Otázka je jiná: četl jsem nějaký komentář, podle něhož ta opatření existují, ale pak je otázka, jak je zrealizujete.
* Souhlasím, je to otázka realizace. Tisková konference, kde se oznámí investice za bilion korun, je dobrá věc, ale když se to musí provést, ukazuje se, že je to minimálně ve zpoždění.
Je to přesně tak. Tady musí nastoupit odpovědnost každého jednotlivce, jak řekl ve vašem pořadu pan profesor Milan Knížák. Odpovědnost municipalit, regionů, státu. Musí jít o souhru třeba finančního sektoru, kde ta pomoc má být realizována prostřednictvím bank, úvěrů, a vše je samozřejmě nutné rozjet tak, aby to účinně pomohlo, kde je potřeba. Česká ekonomika je výrazně proexportní, navázaná na průmysl v Evropě, zejména německý. Jsme součástí globálního světa, takže i kdyby byla česká vláda svatá nebo pekelná, tak pokud nebude odbyt našich průmyslových výrobků a nebudeme je mít kam vyvézt, může se kabinet stavět na hlavu a nepomůže mu to.
* Jak krizi zvládlo školství? Neučilo se v podstatě od poloviny března…
Řekl bych, že relativně dobře. Vždy záleželo na výchozí pozici na jednotlivých školách: v jaké byly kondici, jak byli připraveni učitelé. Realitou se stala distanční výuka, což je jedna z forem, o které se dlouho mluvilo. Je to určitě prvek, který bude v následujících letech součástí standardní výuky. Samozřejmě chyběl kontakt s učitelem a spolužákem, což podle jedné statistiky vnímalo jako velké negativum osmdesát procent žáků a studentů. Pak jsou obory, kde distanční výuka nestačí, jako například experimenty v laboratoři, výuka mediků a tvorba uměleckého díla. Část žáků a studentů na základních a středních školách byla mimo segment výuky. V některých regionech České republiky totiž stále není kvalitní připojení a roli hrály i ekonomické možnosti rodiny. Pokud máte jeden počítač, někoho na home office, dvě děti… Zhruba pětina studujících byla tedy mimo výuku, což je nutné vyřešit. A že se tři měsíce neučilo? Toho bych se nebál, při sametové revoluci se rovněž dva měsíce neučilo a nejsme tím třeba ve vysokém školství postiženi.
* Zvládlo se to navzdory, nebo díky ministerstvu školství?
Zejména díky iniciativě jednotlivých učitelů. Víte, nemám rád, když se hovoří o tom, že jsme ve válce s koronavirem, protože válku lze vyhrát, nebo prohrát, ale bojovat s virem je v uvozovkách nesmysl. My můžeme bojovat s něčím, co lze potlačit, avšak vir tady prostě bude. Ale budiž: hlavním velitelem je v případě epidemie z hlediska zákona ministerstvo zdravotnictví. Když jeho šéf řekne, že v tomto studiu TV Barrandov bude jenom jeden člověk, vy nebo hlavní hygienik si o tom můžete myslet své, ale nic s tím nenaděláte. Pokud ministerstvo zdravotnictví rozhodne, že žáci mají být dva metry od sebe, tak to ministr školství prostě musí zrealizovat. Jde o dichotomii, což si lidé někdy neuvědomují. Já osobně byl zastáncem toho, že žáci měli koncem května nastoupit do škol, protože docházelo k takovým paradoxům, že do tělocvičny v rámci školy nemůžete, ale po škole už ano, protože se pronajala Sokolu a byl tam limit na jiný počet dětí. Děti mohly se třiceti spolužáky do restaurace McDonald’s, ale ve třídě byl limitovaný počet. Chtělo to zdravý rozum a logiku.
* Co jste říkal na zrušení povinnosti mít na ulici roušky? Spousta lidí je stále dobrovolně nosí, rozumíte tomu?
Je to takový zvláštní, možná psychologický problém. Podívejte se na titulky na internetových portálech a v dalších médiích. Všude na vás křičí, že už tu možná je druhá vlna. Přečtete si, že sever Německa je ohrožen koronavirem. Jde o masokombinát s třemi tisíci zaměstnanci. Kolik je to? Je to procento německého obyvatelstva? Není. V Česku máme Důl Darkov: proč média nenapsala, jestli někdo z těch horníků měl obtíže? Protože se to samozřejmě nehodí, místo toho je nutné přemítat, jestli už tady náhodou není druhá vlna. V pátek si přečtete v médiích, že máme největší počet pacientů, v pondělí zase to, že je nejmenší poměr zachycených z těch, kteří byli vyšetřeni. Vir tu zkrátka je a my se s ním musíme naučit žít. Druhá vlna samozřejmě přijít může a určitě si řekněme, že přijdou onemocnění, jež budou mít stejné příznaky jako infekce SARS-CoV-2 nebo nemoc covid-19. Budete smrkat, kýchat, budete mít mírnou teplotu OE to s podzimními měsíci prostě nastává a většinou se na tom také podílejí koronaviry, i když jiného typu OE a vypukne panika.
* Před šířením paniky varujete od začátku.
Ano. Je tady vir spalniček, hepatitidy a podobně. Většina populace v sobě koronavirus má, aniž o tom ví. Jen minimum osob z těch nakažených bylo hospitalizováno a jenom minimum zemřelo, to je důležité zdůraznit.
* Společnost se mění. Nemáte obavu z nárůstu politického extremismu?
Extremismus může narůstat spíše v důsledku případně neřešených sociálních a ekonomických dopadů. Pokud bude hospodářství ve špatné kondici, mohou samozřejmě přicházet na stůl návrhy na jednoduchá řešení. Byli jsme toho svědky v minulosti, kdy právě po krizi přicházejí vůdcové s jasným řešením, že svět je bílý, nebo černý. Ono to takhle ale nikdy není. Věřím, že volby, které u nás jsou na různých úrovních skoro každý rok a kdy občané jaksi vyjadřují svou vůli, jsou určitou pojistkou, aby se tak nestalo. Je otázka, jací lidé budou ochotni kandidovat, jaké bude společenské klima, ale extremismus může narůstat skutečně jako důsledek oné epidemie, při nezvládnutí sociálních a ekonomických důsledků, což je třeba i vidět v některých oblastech Spojených států.
* A co Karlova univerzita, jíž jste rektorem? Jaké tam jsou nálady mezi studenty?
To nelze zobecnit, protože na univerzitě je osmačtyřicet tisíc studentů a panují tam různé názorové proudy, od jednoho k druhému extrému. Jsou tam studenti velmi aktivní, kteří se zajímají o dění na univerzitě a ve společnosti, a pak samozřejmě většina, jež je klidná, nechci říkat pasivní, protože kdyby docházelo k něčemu závažnému, je schopna být probuzena.
* Nastala doba politické korektnosti. Hovoříme o genderové vyváženosti včetně hloupostí, jako je nespočet druhů různých toalet a sedmatřicet pohlaví nebo kolik jich má být. V centru pozornosti je hnutí Black Lives Matter OE Na černých životech záleží. To je samo o sobě v pořádku, vždycky ale jde o provedení. Došlo ke skácení soch Abrahama Lincolna nebo George Washingtona, u nás jsme mohli vidět poškození sochy Winstona Churchilla, předtím bylo zase hnutí MeToo, což samo o sobě v kořenu rovnoprávnosti žen je naprosto v pořádku. Problémem ovšem bylo obviňování lidí, že před sedmatřiceti lety sáhli někomu na koleno. Co tomuto víru událostí říkáte?
“e na každém životě záleží, ne zda je někdo černý, žlutý, nebo bílý. Společnost by měla chránit každý život, to je jeden ze základních principů lidského bytí. Samozřejmě existují různé extrémní nálady. Zastávám názor, že pokud se člověk nějak cítí, nechš se tak cítí, ale aš také dopřává jinému člověku jiné názorové pocity. Netroufám si někomu druhému diktovat, co má dělat a jak se má cítit. Sami se musíme chovat jeden k druhému s určitou úctou, respektem. I když si toho druhého třeba nemusím vážit nebo může mít jiný názor, je to pořád názor jiného člověka. A to se možná někdy vytrácí.
* A strhávání soch?
Někdo si myslí, že když odstraní sochu, odstraní problém. Neodstraní, dějiny prostě proběhly.
***
„Zastávám názor, že pokud se člověk nějak cítí, nechť se tak cítí, ale ať také dopřává jinému člověku jiné názorové pocity. Netroufám si někomu druhému diktovat, co má dělat a jak se má cítit. Sami se musíme chovat jeden k druhému s určitou úctou, respektem. I když si toho druhého třeba nemusím vážit nebo může mít jiný názor, je to pořád názor jiného člověka. A to se možná někdy vytrácí.“
