Virus nezmizí, to je naivní představa. Musíme se s ním naučit žít a bohužel i s jeho mutacemi.
V uplynulých týdnech jsem se léčil s koronavirovou infekcí a následně také s plicní embolií. Do nemocnice jsem se dostal v důsledku oboustranného zápalu plic, jehož původcem byl SARS-CoV-2, vzhledem k nízké saturaci kyslíkem (při přijetí 54 %) jsem byl připojen na extrakorporální membránovou oxygenaci (ECMO). Následně po zlepšení stavu se přidaly komplikace – těžká plicní embolie, která byla řešena několika hodinovou náročnou operací s odstraněním trombů z plicnice, a několik dní jsem byl v umělém spánku. Poté následoval pobyt na jednotce intenzivní péče a pak standardním oddělení, v současné době na rehabilitaci docházím již z domova. Následky po operaci stále ještě cítím, jsem více unavený a také pociťuji svalovou slabost.
Mám nastavenou terapii, docházím na pravidelné pooperační kontroly a na rehabilitaci. Pokud jde o následnou péči, předpokládám, že po rehabilitaci strávím nějaký čas v lázních. Svým kolegům ze Všeobecné fakultní nemocnice, jmenovitě prof. Jaroslavu Lindnerovi a jeho týmu, a také doc. Martinovi Balíkovi, děkuji za jejich péči, kterou mi věnovali, podobně jako dalším pacientům, kteří jsou na jejich odděleních a klinikách.
Nemoc univerzitu neohrozila
V současné době jsem již v domácím prostředí. V rámci vycházek se na UK a Ústavu klinické biochemie VFN občas zastavím a s kolegy probíráme pracovní záležitosti. Občas se distančně připojím k jednáním, jako je kolegium rektora nebo vědecká rada.
Univerzita Karlova v době během mé hospitalizace a současné rekonvalescence funguje bez problémů dál a její život není a nebyl zastaven. Během mé nepřítomnosti byli vedením UK pověřeni moji kolegové, prorektoři a jim a všem členkám a členům kolegiu a dalším spolupracovníkům ještě jednou děkuji.
V minulosti jsem byl často označován některými lidmi za „covidového odpírače“ a zastánce „promořování“. Odmítám, že bych pandemii jakkoli podceňoval, i to, abych byl řazen mezi ty, kteří covid-19 nějakým způsobem zlehčovali. Od začátku opakuji, že všichni musí dodržovat hygienická opatření – nosit roušky, mýt si ruce a dodržovat určitou vzdálenost. Jistě – nošení roušek ve volném prostoru a v létě je bez efektu.
Zároveň jsem ale také řekl, že se v září stala chyba, když se lidé vrátili zpět do práce a škol z dovolených a nezavedlo se opětovné nošení roušek. Zároveň také říkám mnoho měsíců, že prostě nelze kompletně omezit setkávání lidí, ať již pracovně, či v rodinách, a s tím související pasivní promořování. V tomto svém komentáři rovněž nevidím žádnou nekonzistentnost. Na některá opatření a vyhodnocování situace se názory různí a vede se o tom nejen vědecká, ale i společenská debata u nás i v zahraničí. Od počátku jsem upozorňoval, že nesmíme strašit lidi. Je nutné jim vše vysvětlit a jednotlivá omezení podložit racionálními argumenty a čísly a vyhodnocovat na základě faktů. Je nutné, aby opatření byla jasně srozumitelná a hlavně konsistentní a neměnila se ze dne na den. Říkal jsem, že z onemocnění covid nesmíme mít strach, ale musíme z něj mít respekt. Podporoval jsem a podporuji očkování a nutnost očkovat nejprve rizikové skupiny nejen podle věku, ale také podle zdravotního stavu a pracovních pozic (zdravotníci, hasiči, policie a učitelé a další).
Od počátku epidemie jsem ale také upozorňoval na to, že virus nezmizí, že to je naivní představa. Je třeba se s ním naučit žít a bohužel i s jeho mutacemi.
Musíme si pomáhat
Vážnost situace si od počátku vypuknutí pandemie loni v březnu na Univerzitě Karlově uvědomujeme. Během uplynulých měsíců se naši pracovníci a studenti nejen z lékařských fakult a Přírodovědecké fakulty zapojili do řady iniciativ pomoci. Na Albertově jsme zřídili testovací místo, společně s Akademií věd ČR jsme nabídli státu od začátku vědecké kapacity pro testování a naši odborníci se zapojili do vývoje testů PCR na SARS-CoV-2 a vznikla naše dceřiná společnost GeneSpector, která nabízí PCR testy nejen u nás, ale i v zahraničí.
Studenti všech našich pěti lékařských fakult hned na počátku zorganizovali dobrovolnickou pomoc zdravotnickým zařízením – nemocnicím, které se účastnilo více než 5000 studentů, také byli podobně jako nyní povoláni k pracovní povinnosti. Ve zdravotnických a sociálních zařízeních, při výuce žáků a na řadě dalších míst pomáhali a pomáhají i studenti Farmaceutické fakulty, Pedagogické fakulty a dalších fakult. Kolegové z Pedagogické fakulty se zapojili do projektu výuky dětí zdravotnického personálu.
Angažovali jsme se i v tzv. „sousedské pomoci“ a nabízeli jsme podporu poskytovatelům zdravotnických, sociálních či pečovatelských služeb.
Nejistotu ukončí očkování
Jako rozhodující v současné době je očkování a samozřejmě dodržování hygienických pravidel, která v boji s koronavirem pomohou, ale na druhou stranu říkám, aby se nedělaly zbytečné a odborně nepodložené věci, které lidem nepomohou a jen je omezí. Bohužel u očkování se projevuje, že problémem je nedostatek vakcín a jejich distribuce. U distribuce vakcín od výrobců se bohužel ukazuje, že se jedná o byznys, ale co je horší, že do toho vstupuje mezinárodní politika.
Všichni už téměř rok žijeme v nejistotě a v obavách napříč generacemi. Vidíme, že dramaticky rostou psychické problémy, domácí násilí, pozorujeme, kolik našich studentů využívá našich poraden a potýká se s těžkostmi, kolik lidí má existenční problémy nebo přišlo o práci. Jsme strašeni od počátku, že přijde kolaps, a když v současnosti je situace velmi vážná, někteří z občanů už to nevnímají či nechtějí vnímat. Strach nám nepomůže. Ostražitost a zodpovědnost ano.
Je třeba poděkovat zdravotníkům, kteří pečují o nemocné, a všem, kteří v náročných podmínkách zajišťují náš každodenní život. Díky kvalitnímu zdravotnictví a očkování se blíží světlo na konci tunelu.
Zdroj: Lidové noviny | Rubrika: Názory | Strana 9 | Autor: TOMÁŠ ZIMA
Datum vydání: 12.03.2021
