Povinnou maturitu z matematiky bychom neměli odkládat. Bez ní nebude tlak na zlepšení výuky.

Zdroj: iHNed.cz , Autor: Michaela Endrštová autor: René Volfík / FOTOREPO.cz

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima nesouhlasí s plánem ministra školství Roberta Plagy, který chce zrušit zavedení povinné maturity z matematiky od jara roku 2022. „Pokud budeme maturitu neustále odkládat, nebude vyvíjen tlak na to, aby se změnil způsob výuky matematiky,“ říká Zima.

Zima také upozorňuje na to, že české vysoké školy zaostávají za ostatními zeměmi co do podílu financí směřujících do školství na HDP. Posledních deset let, kdy rozpočet stagnoval, podle něj vytvořil deficit, který se bude jen pomalu narovnávat. „Vysoké školy v zahraničí dostávají 1 procento HDP, my jsme na 0,48 procenta. Je šance, že průměru OECD se dorovnáme za deset, dvacet let,“ říká Zima.

Jaký názor máte na to, že chce ministr školství Robert Plaga (ANO) odložit povinnou maturitu z matematiky?

Maturitu z matematiky bychom měli mít. Člověk má umět číst, psát a počítat. Média a politici populisticky říkají, že matematika je špatná. Důsledkem je i to, že je tu 900 tisíc lidí, kteří mají dluhy a exekuce. Deset procent obyvatelstva má problém spočítat si základní věci. Zástupci průmyslu mluví do vzdělávání a říkají, co máme na vysokých školách učit. Na jedné straně propagují průmysl 4.0 a umělou inteligenci. Na straně druhé odmítají matematiku. To je stejné, jako byste chtěla, aby někdo napsal českou divadelní hru a nenaučila ho česky. Pokud se má společnost rozvíjet a být úspěšná, musíme znalost matematiky posilovat.
České vysoké školství obstálo ve světové konkurenci. V prestižním žebříčku QS World University Ranking, který srovnává tisíc nejlepších…
Plánem ministra není maturitu zcela zrušit, ale odložit…
Jenže pokud se bude neustále odkládat, nebude vyvíjen žádný tlak, aby se něco změnilo. V tomto případě je potřeba změnit systém výuky matematiky. Její součástí by měla být například finanční gramotnost, aby se žáci uměli prakticky orientovat, nikoliv jen teoretické věci, jako jsou siny, cosiny, integrály. Povinnou maturitu z matematiky jsme nejdřív odložili o čtyři roky, teď ji odkládáme o deset let. To znamená, že lidi přestane zajímat, protože je to daleko, a nic se měnit nebude. Člověk je obecně líný. Ale když nad sebou máte Damoklův meč v podobě maturity z matematiky za pár let, začne se kolem toho něco dít. Matematika je přitom potřeba napříč obory. Byl jsem se třeba podívat na učilišti v Praze na Jarově, kde žáci vyráběli svícny. I na to potřebovali matematiku, aby třeba věděli poloměr kruhu a mohli svícen vyrobit.

Poradil jste tedy ministrovi, aby maturitu z matematiky neodkládal?
Bavili jsme se o tom, že je třeba nejdříve změnit systém její výuky. A je to jedno z prvních témat, kterým se budeme zabývat v rámci nově vzniklé skupiny odborníků na školství, které jsem členem. Jsou v ní třeba zástupci vzdělávací organizace Eduin a další odborníci. Budeme se bavit o tom, jak výuku měnit, kam ji směřovat. Budeme hledat kroky, které je ve školství třeba udělat, ale odkládání maturity z matematiky to podle mě není.

Ve školství je potřeba najít zhruba šest tisíc učitelů. Chybí vyučující také na vysokých školách?

Nemáme naštěstí tak velký nedostatek učitelů jako základní a střední školství. Problém je, že řada nových učitelů a učitelek nejde učit, ale vezme jinou, lépe ohodnocenou práci. Musíme pedagogy více motivovat, aby ve školství zůstávali, je nutné posilovat postavení této profese ve společnosti. Druhou věcí je síť základních a středních škol. Někde jsou střední školy obsazeny pouze z 55 procent. Takže plýtváme učiteli na neobsazené třídy, a pak chybí jinde.

Poté, co se letos prokázalo plagiátorství prorektora Martina Kováře, jste pověřil děkana Filosofické fakulty Michala Pullmanna, aby ověřil další práce. Máte už konkrétní závěry?
Po kauze s bývalým prorektorem Kovářem čelila fakulta nařčení, že se tam dopouští plagiátorství skoro každý. Požádal jsem proto děkana Pullmanna, aby namátkou vybral různé práce, které zkontrolujeme a uděláme si o stavu věci reálný obrázek. Práce, které děkan vybral, nyní prověřují odborníci.

Objevili jste mezi nimi už nějaký plagiát?
Zatím se nic neobjevilo. Finální výsledky budou do konce října. Měli jsme zatím jedno řízení, kdy jsme tituly odebrali, pak se naopak jednou prokázalo, že udání bylo neoprávněné.

Nastavil jste nějaké konkrétní opatření, aby se podobná kauza opakovala?

Problematice plagiátorství se na Univerzitě Karlově věnujeme dlouhodobě. Platí, že podvádět je nepřípustné. Je to ale trochu podobná situace jako v OSN, kde se do doby, než přišla Greta Thunbergová, o klimatu takřka nemluvilo. Teď se náhle téma objevilo, všichni o něm mluví, stejně jako o plagiátorství. My jsme už v roce 2017, i přes odpor některých lidí na univerzitě, jako první rozhodli, že budeme práce kontrolovat pomocí mezinárodního systému Turnitin. Používá ho řada prestižních evropských univerzit. Tento systém nám pomáhá lépe a důsledněji odhalovat plagiáty, ale i psaní prací na zakázku.
Vysoká škola ekonomická loni uspořádala sérii přednášek, na které zvala představitele vlády, ale třeba i mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka. Na půdě Karlovy univerzity zase loni vystoupil bývalý šéf STB Alojz Lorenc.

Do jaké míry patří politika na půdu škol?
Politika na půdu vysokých škol nepatří. Lidé s různými politickými názory ale naopak na univerzitách vystupovat mají. Jak jinak s nimi chcete diskutovat? Akademická půda je svobodný prostor, který musí být otevřen všem, má zde být vedena korektní diskuze. V minulosti tu vystupovali lidé, kteří přinášeli třeba nové teologické názory, jako byl mistr Jan Hus. Proč bychom teď měli zakazovat vstup politikům? To je nesmyslné. Jak by studenti měli vést debatu třeba o klimatických změnách, pokud bychom zakázali vstup třeba ministrovi životního prostředí? Něco jiného je, když jsou volby, tehdy musí být univerzita striktně apolitická. V té době zveme k diskusi představitele všech stran. Nevidím ale důvod, proč by se studenti nemohli bavit s Alojzem Lorencem a ptát se ho na dobu minulou. Zveme sem lidi z disidentu, Charty 77, mezinárodní profesory… univerzitní půda je o střetávání názorů a vedení demokratické diskuze.

Domníváte se, že by měly být ve školách probírány politické kauzy, jako je například Čapí hnízdo?
Organizovat seminář k Čapímu hnízdu určitě nebudeme. Ale třeba na právnické fakultě studenti se svými učiteli probírají legislativní aspekty této kauzy. Nelíbí se mi, že se média často pasují do role soudců. Příkladem je třeba prodej domu v Opletalově ulici, který koupila Univerzita Karlova i díky státní dotaci ( jednalo se o prodej budov Českých drah, mezi stíhanými byli i pracovníci Univerzity Karlovy, pozn. red. ). Média tehdy obvinila řadu osob. Novináři psali, jak je to špatné, kolik se ukradlo peněz. A když po mnoha letech Vrchní soud rozhodl, že nebyl spáchán žádný trestný čin, a lidé, o kterých se psalo, se ničeho nedopustili, už to média nezajímalo, nikdo tom nepsal. To je špatně.

Dlouhodobě upozorňujete na to, že jsme na chvostu zemí OECD i Evropské unie, co se týče podílu financí směřujících do školství na HDP. Poslední tři roky je však rozpočet vysokého školství navyšován. Blýská se podle vás na lepší časy?
Věřím, že ano. Je dobře, že se navyšuje jak rozpočet pro vysoké školství, tak celkově pro vzdělávání. Má to jedno úskalí – zhruba deset let stagnace – školství nebylo vládní prioritou, zaostávalo, rozpočty se nenavyšovaly. Vytvořily jsme bohužel hluboký dluh, který se bude jen pomalu narovnávat. Některé země EU dávají do školství běžně 5 procent HDP, u nás je to pouze 3,8 procenta. Vysoké školy v zahraničí dostávají 1 procento HDP, my jsme na 0,48 procenta. Je nutné, aby bylo vzdělávání strategickou prioritou státu. Dlouhodobý trend navyšování rozpočtu pro školství musí pokračovat a to rychlejším tempem než v jiných segmentech. Pak se budou nůžky pomalu přivírat. A je šance, že za deset, dvacet let se dorovnáme průměru OECD.

Čas od času se objevují názory, že by se na vysokých veřejných školách mělo zavést školné. Co si o tom myslíte?
Není to dobrá věc. Kontinentální Evropa školné nemá, před několika lety ho zavedlo Rakousko a Německo a po pár letech ho zase zrušilo. Velká Británie má se školným obrovské problémy, mladí lidé ho nejsou schopni splácet, proto se tam v současné době snižuje jeho výše. Podobně to je ve Spojených státech. Toto podle mě není dobrá cesta. Pokud se má naše země rozvíjet, neměla by školné zavádět. Jediný, kdo by na tom vydělal, by byly finanční instituce, nikoliv univerzity a už vůbec ne společnost.

Stoupá počet zahraničních studentů, kteří přijíždí do Česka, velký zájem mají i o Karlovu univerzitu. Máte z toho radost?
Univerzita Karlova je místem, kam třeba v loňském roce přijeli studenti ze 111 zemí světa. Mám z toho velkou radost. Cizinci tvoří asi 18 procent našich studentů, třetina z toho jsou Slováci. Studují u nás lidé z Velké Británie, Číny, Ameriky, Německa, Indie… Naše univerzita je v mezinárodním kontextu velmi atraktivní.

Před několika měsíci jste založil Asociace výzkumných univerzit. Co bylo impulsem?
Hlavním cílem je posílení kvality a také potřeba diverzifikace financování v českém vysokém školství. Úspěšné země kolem nás, například Německo, rozdělují školy do různých tříd. A podle toho, ve které jsou třídě, se liší jejich postavení, včetně finanční dotace. My máme skoro jednotný systém pro všechny české vysoké školy, a to je podle mě špatně. Nemůžeme všechny školy měřit jedním metrem. Společně s rektory z pěti předních českých univerzit jsme proto založili Asociaci výzkumných univerzit ČR, abychom na tento problém upozornili. Chceme podporovat excelentní výzkum, sdílet vzájemně praxi a posílit konkurenceschopnost českých vysokých škol v mezinárodním srovnání. Naším cílem je postoupit ve světovém hodnocení univerzit tak, abychom mohli být srovnáváni s těmi nejlepšími evropskými univerzitami, jako je například Sorbonna nebo kodaňská univerzita.

V čem by se měl změnit systém financování vysokých škol?
Když vezmu třeba Německo, tak tam stát na základě jasných kritérií definuje, které univerzity mají potenciál uspět v mezinárodním měřítku, a adekvátně tomu je finančně podporuje. Můžeme si vybrat a najít odvahu věci změnit. Buď budeme ve světovém hodnocení stále průměrní, anebo více podpoříme třeba pět škol, které mají šanci, aby uspěly a posouvaly se na mezinárodních žebříčcích nahoru. Pořadí univerzit ve světě je přitom dáno finančními prostředky. A do českého školství jde zhruba 3,9 procenta HDP, přičemž průměr OECD je 5 procent. V Rakousku je rozpočet pro vysoké školy zhruba trojnásobný a přitom je to země stejně velká jako naše. Holandsko, také země podobného rozsahu, má všechny veřejné vysoké školy v první dvoustovce světových žebříčků. Chceme-li být úspěšní, je nutné, aby přední vysoké školy stát podporoval víc.

Kolik z rozpočtu by tedy jaká univerzita měla ukousnout?
Tato jednání nás teprve čekají. Peníze na větší podporu předních škol ale nesmí jít na úkor rozpočtů vysokých škol v regionech. Smyslem asociace je především upozornit na to, že pokud se má české vysoké školství někam posunout, musí diverzifikovat financování. Pokud chceme mít několik vysokých škol v první dvoustovce těch nejlepších univerzit na světě, pak na to musí stát poskytnout potřebné peníze. Ty budou sloužit pro rozvoj zázemí pro mezinárodní výzkum, pro přilákání špičkových odborníků, nebo třeba pro podporu mezinárodních týmů vědců, protože díky tomu můžeme publikovat v prestižních zahraničních časopisech.
Univerzita Karlova hospodaří přibližně s deseti miliardami korun ročně.

Kolik peněz by podle vás měla univerzita mít, abyste dosáhli toho, o čem hovoříte?
Pokud bychom to měli srovnat například s Rakouskem, rozpočet pro české vysoké školství by měl být asi dvojnásobný.

A to číslo mi dáte?
Obecně jsem řekl, že by to mělo být v nějakém horizontu zdvojnásobeno.

Takže ideálně by podle vás vysoké školství měly dostávat nějakých padesát miliard korun ročně?
Ano. Do rozpočtu sice přitéká neustále víc peněz, jenže stejně tak to je v zahraničí. Náš rozpočet pro školství může pozvolně narůstat, jenže nadále budeme zaostávat za ostatními zeměmi, protože ty rozpočet pro školství také zvyšují. A často daleko rychleji než my. Pokud se tedy chceme těmto úspěšným zemím přibližovat, musíme investovat do vzdělávání více než ony. Jen tak můžeme umazat dluh, který byl v této oblasti vytvořen v minulosti.

Nebojíte se, že tímto návrhem na větší finanční podporu předních univerzit rozpoutáte válku s ostatními rektory? Těmi, co se do tohoto, řekněme elitního klubu, nedostanou?
Ne. Jednoznačně říkám, že i ostatní vysoké školy hrají v jiných oblastech vědy a vzdělávání a také v regionech významnou roli. Peníze na podporu výzkumných univerzit nesmí jít na jejich úkor. Musí to být peníze navíc. Pokud chce mít stát několik univerzit na předních místech ve světě, pak to musí financovat.

Blíží se výročí třiceti let od revoluce. Jak vzpomínáte na dobu před třiceti lety?
Jako na dobu, kdy se setkávali lidé z různých komunit, aby dávali společně věci do pohybu. Mladí chtěli změnu a hledali cestu, jak ji uskutečnit. Lidé spolu tehdy více komunikovali, hodně drželi při sobě, nevykopávaly se žádné umělé příkopy, jako je tomu dnes. Byl jsem tehdy v městské vysokoškolské radě Socialistického svazu mládeže a společně se studentským disidentem jsme připravovali akci na Albertově. Získali jsme pro ni povolení od Prahy 2 a na demonstraci se sešla velká spousta lidí.

Jaké akce chystá Univerzita Karlova k třicetiletému výročí?
Je to mimořádný svátek studentů, demokracie a svobody. Chystáme řadu konferencí, včetně mezinárodních, přijedou zahraniční partneři a hosté. Na Vysoké škole ekonomické proběhne sympozium věnované transformaci ekonomiky. Na Univerzitě Karlově chystáme konferenci o disidentu, koncert na Albertově, bude vydána publikace, která ukáže, jak různé osobnosti Univerzity Karlovy prožívaly listopad 1989. 17. listopadu si připomeneme revoluční dny pietním aktem na Albertově či na Národní třídě.
Je ale třeba si připomenout i smutné osudy roku 1939, kdy došlo k uzavření českých vysokých škol a popravě lidí bez rozsudku v ruzyňských kasárnách. To si připomeneme v Žitné ulici na místě, kde byl postřelen Jan Opletal a také pekař Václav Sedláček. Bylo tam tehdy mnoho lidí napříč profesemi, postavením, vzděláním, kteří cítili, že je Československo ohroženo nacisty.

Co dalšího chystá Univerzita Karlova pro nadcházející akademický rok?
Do poloviny listopadu mohou lidé navštívit v Karolinu výstavu o Václavu IV., připravujeme zajímavé publikace, které vyjdou v nakladatelství Karolinum. Chystáme výstavu fotografií, kterou jsme nazvali Náš listopad 89. Oslovili jsme občany a požádali je, aby nám poslali fotku, která nejlépe vystihne jejich názor na události Listopadu 89. Třicet nejzajímavějších fotek vystavíme. Stali jsme se součástí aliance velkých mezinárodních univerzit 4EU+. První oficiální setkání nás čeká 21. října v Paříži, 7. listopadu bude v Bruselu následovat setkání představitelů univerzit s ministry školství zemí EU. Tam budeme prezentovat také Univerzitu Karlovu.

Tento týden jste uspořádali konferenci o vzdělávání, na které byl i ministr školství Robert Plaga. Jaké jsou hlavní výstupy, které bychom si z ní měli odnést?
Vzdělávání je jedna z důležitých priorit pro rozvoj Česka a naší společnosti. Jsme země, kde je spousta šikovných, talentovaných lidí. Nemáme žádná velká nerostná bohatství a tím, čím se můžeme uplatnit v budoucnosti, je vzdělaná společnost. Na diskusi jsme se shodli, že vzdělávací systém, který trvá v průměru 18 let, potřebuje stabilitu a evoluční – nikoli revoluční – změny. Nelze jenom kupit vědomosti, je třeba podívat se na rámcové vzdělávací programy a na to, co je doopravdy podstatné. Potřebujeme modernější metody i obsah výuky. Je nutné diverzifikovat školství na úroveň, aby se na jedné straně mohli rozvíjet žáci a studenti s různými hendikepy, na straně druhé musí být umožněn rozvoj talentovaným dětem.
Učitel má mít významnou roli ve společnosti, a to i z hlediska platového ohodnocení. Pedagogické fakulty významně mění kurikula, zavádějí od počátku studia praktickou výuku, aby studenti mohli rozvíjet své dovednosti v reálném světě. V řešení tématu vzdělávání chceme pokračovat a společně s odborníky a osobnostmi z oblasti školství chceme hledat řešení a opatření, jak české školství dál zlepšovat.

Označeno v Jiné, Média, Politika, Věda a výzkum, Vysoké školství