Cichanouská na UK: Chceme v Bělorusku svobodné volby

Běloruská opoziční vůdkyně Svjatlana Cichanouská, která v prezidentských volbách v roce 2020 kandidovala proti Alexandru Lukašenkovi, je na čtyřdenní návštěvě České republiky. Političku do Prahy pozval předseda Senátu Miloš Vystrčil. Na pondělní tiskové konferenci ji označil za zvolenou prezidentku a hovořil o české podpoře demokratického hnutí v Bělorusku.

Cichanouská byla sama nucena odejít do exilu a našla azyl v Litvě, odkud se nadále zasazuje o svobodné a spravedlivé volby ve své vlasti. Naposledy  Alexandr Lukašenko vyvolal všeobecnou vlnu odsouzení před dvěma týdny, když pod falešnou záminkou donutil přistát dopravní letadlo, aby režim mohl zatknout významného mladého disidenta Romana Protaseviče.

V pondělí odpoledne ji a její tým přijal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima a další představitelé univerzity: diskutovali o další pomoci běloruským studentům a o tom, jak podporovat demokracii a změny v Bělorusku. Aktuálně na UK studuje 135 studentů z Běloruska, z toho šest na krátkodobém studijním pobytu. Nejvíce jich je na Přírodovědecké fakultě (26), Lékařské fakultě v Plzni (18), 1. lékařské fakultě (15), Filozofické fakultě (11), Fakultě humanitních studií (11) a Fakultě sociálních věd (10).

Jak vidíte poměry v Bělorusku téměř rok po volbách (kdy se Lukašenko drží u moci), zejména po nedávných událostech?

Režim stupňuje násilí. Navzdory tomu a navzdory všem obětem, které jsou ve vězení, se lidé nevzdávají. Mají strach, v Bělorusku se nedá žít, pokud bojujete proti režimu, ale pokračují. Hnutí přešlo do ilegality a hledají nové způsoby boje: může to znamenat zanechávání zakódovaných symbolů v různých částech města, které ostatním připomínají „‎jsme stále tady“. Připomínáme režimu, že je mohou zavírat do vězení a mučit, ale oni se nevzdávají.

Mnoho lidí bylo nuceno uprchnout ze země, ale přidali se v sousedních nebo blízkých zemích, jako je Polsko, Litva, Česká republika. Diaspora je silná a velmi hlasitá. Snaží se udržet Bělorusko na pořadu dne. Naším hlavním cílem od samého počátku je, aby se konaly nové a svobodné volby, a na tom se nic nezměnilo. V tuto chvíli vyvíjíme tlak na režim, aby pochopil, že jiné východisko není. Budeme bojovat, mezinárodní společenství na to reaguje, neexistuje jiné východisko než jednání a dialog, který by ukončil politickou krizi.

Nechceme, aby naše země spadla do nejhlubší ekonomické a tyranské díry. Snažíme se také pomoci občanské společnosti, která potřebuje prostředky na pomoc lidem. A bojujeme za spravedlnost. V naší zemi nyní neexistuje právo, a proto je nutné hledat spravedlnost v zahraničí.

 T3

Svět je svědkem beztrestných kroků Lukašenkova režimu, naposledy nuceného přistání dopravního letadla, které vedlo k zatčení novináře Romana Protaseviče a jeho přítelkyně. Co znamená, že je režim ochoten zajít až tak daleko?

Vidíme režim, který už nedokáže strategicky uvažovat. To, co jsme viděli, byl Lukašenkův emotivní krok. Viděl v Romanovi osobního nepřítele, chtěl se mu pomstít a chtěl to ukázat celému světu. Jistě jsme věděli, že Roman bude mučen, že popíše detaily o svém týmu a revoluci. Což režim nechápe, že už mu nikdo nevěří. I kdyby najednou řekli pravdu, nikdo jim neuvěří. Mučí lidi, aby se přiznali, zastrašují ostatní tím, že vyhrožují rodinám, aby lidé řekli, co režim chce. Nemáme právo soudit Romana nebo lidi v takové situaci. To, na co se musíme zaměřit, je jejich propuštění.

Jak vás povzbudila mezinárodní reakce a co ještě očekáváte od Evropské unie nebo Spojených států?

Zaprvé je třeba jednat společně: USA, EU, Velká Británie, Ukrajina. Když se postupuje společně, je to mnohem silnější. Jednou z nejsilnějších pák proti režimu jsou ekonomické sankce. Viděli jsme to v minulosti, před devíti lety, kdy pouze hrozba sankcí vedla k propuštění politických vězňů. Lukašenko nerozumí jinému jazyku než jazyku moci. V roce 2011 bylo na sankčním seznamu EU asi 40 politických vězňů a 200 lidí. Dnes je na sankčním seznamu asi 500 politických vězňů a pouze 80 osob. To je nic.

EU musí na únos odpovědět velmi silnými sankcemi. Cílenými ekonomickými sankcemi, které postihnou Lukašenkovy kapsy, a také soukromými sankcemi, které postihnou všechny od prokurátorů po soudce, kteří se podíleli na minulých nepravostech včetně falšování výsledků voleb. Domníváme se, že to je spolu s politickou izolací nejsilnější forma nátlaku. Chtěli bychom, aby Evropská unie poskytla pomoc občanské společnosti. Chápeme, že se ve světě děje spousta věcí a je snadné na Bělorusko zapomenout, ale my jsme tady před vaším nosem, jsme vaši sousedé a trpíme.

Setkala jste se zástupci Univerzity Karlovy: jakou roli by měly hrát univerzity? Jedním z diskutovaných návrhů byla konference o životě v Bělorusku a problémech, kterým země čelí, případně s širším dosahem v rámci Aliance 4EU+. V Bělorusku byli někteří studenti pronásledováni a vyhazováni ze škol, o čemž by lidé měli vědět.

Univerzity hrají obrovskou roli v šíření informací a studenti jsou našimi motivátory. Jsou příští generací a v budoucnu budou určovat politiku. Univerzity mohou pomoci tím, že spustí programy na pomoc studentům, kteří museli uprchnout ze země nebo byli vyloučeni. Spustit online programy, stejně jako být hlasitější, pořádat přednášky o poměrech v Bělorusku, požádat studenty, aby pátrali, psali referáty nebo psali politickým vězňům jako výraz solidarity.

Na úrovni vlády se setkám s premiérem i prezidentem. Cítíme vůči České republice vděk za to, jak pomohla, a žádáme jen o to, aby se země více ozvala a podpořila čtvrtý a pátý sankční seznam a tak dále. Vaše země byla skutečným příkladem toho, jak může jednat v obtížné situaci.

 T1

Během své návštěvy se Svjatlana Cichanouská setká s premiérem, prezidentem a dalšími představiteli země a o vývoji v Bělorusku  také promluví v horní komoře parlamentu.

 
Autor: Jan Velinger
Foto: Vladimír Šigut
 
 
 

 

 
 
 
 

 

 

 

Označeno v Jiné, Média, Politika, Věda a výzkum, Vysoké školství, Zdravotnictví