Hrad? O kandidatuře mluvím s politiky

Datum vydání: 29.01.2022 | Datum importu: 29.01.2022 1:04
Zdroj: Lidové noviny | Rubrika: Domov | Strana 4 | Autor: MARKÉTA RIZIKYOVÁ
Vydavatel: Mafra, a.s. | Periodicita: deník

Už za pár dnů vyprší Tomáši Zimovi (55) mandát v čele Univerzity Karlovy. Na postu rektora nejstarší české vysoké školy byl od února 2014. Prestižní post předá Mileně Králíčkové a bude dál zkoumat terén pro případnou prezidentskou kandidaturu.

 

 

* LN Když odcházejí premiéři, říkají, že to ticho, co pak nastane, umí jednoho vyděsit. Jste připravený ustoupit z výsluní?

Určitě jsem připraven. Řada lidí vidí rektora ve Velké aule, v červeném taláru a s řetězem na krku. Takových okamžiků je však během roku relativně málo. Pozice rektora s sebou nese i spoustu starostí, odpovědnosti a stresu. Je to každodenní práce, diskuse na univerzitě, již můžeme velikostí přirovnat k okresnímu městu o 60 tisících lidech, množství objektů a nemovitostí, projektů a různých zájmů. Těším se, že se více budu věnovat výuce a vědě v Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (UK) a ve Všeobecné fakultní nemocnici. Budu také členem kolegia paní rektorky, takže jí budu nápomocen radou. Jsem potěšen, že o to projevila zájem. A samozřejmě i nadále hodlám hájit zájmy naší univerzity. Jsem velmi potěšen důvěrou, kterou mi akademická obec UK při volbách v minulosti dala a že jsem měl tu čest být rektorem dvě funkční období.

* LN Vidět a slyšet budete i jako šéf lékařského konzilia prezidenta Miloše Zemana. Scházíte se ještě?

Osobnosti z konzilia pečují o své pacienty, mají své povinnosti. Sešli jsme se před Vánoci a jsme k dispozici dle potřeb. Pan profesor Zavoral coby ošetřující lékař jednou týdně navštěvuje pana prezidenta, který rehabilituje, zkouší chodit a kterého už vidíme i v každodenním pracovním procesu, takže není důvod frekventovaného setkávání konzilia. Stav hlavy státu se výrazně zlepšil.

* LN Vyrazí tedy ještě někdy cestovat do ciziny, případně alespoň po Česku?

Po České republice určitě ano. A možná i do zahraničí. Samozřejmě se to odvine od náročnosti cesty a jeho zdravotního stavu. Myslím, že nějaké cesty jistě zvládne.

* LN Věkem nabyté zkušenosti jsou jistě úctyhodné, úřad prezidenta však vyžaduje i jistou energii kvůli náročnému programu. Měly by být hlavy státu obecně mladší?

O tom, kdo se stane prezidentem, dříve rozhodovaly obě komory parlamentu, teď je zhruba deset let volba v rukou lidu. Je otázka, koho občané zvolí. Každá výkonná funkce, ať jsou to ministři, premiéři, či primátoři, je náročná. A nezáleží přitom na věku, ale spíš na kondici. Znám řadu mladších lidí, než jsem já, kteří jsou neaktivní, vyhořelí – a naopak znám 75leté pány profesory, kteří padesátníky strčí do kapsy.

* LN Ví se, že vážně uvažujete o prezidentské kandidatuře. Kdy oznámíte konečné rozhodnutí?

Vážně o tom uvažuji, bavím se s lidmi ze svého okolí a chci se bavit i s dalšími, na to teď budu mít i více času. Až se rozhodnu, tak se to lidé určitě dozvědí.

* LN Ale je to téměř jisté?

Před šesti roky jsem byl pozván k diskusi o výstavbě kampusu Albertov na Přírodovědeckou fakultu, jejíž Biocentrum je nyní součástí Národního plánu obnovy. V té době se připravovaly různé věci, je to ostatně velká investiční akce za sedm osm miliard korun. A jeden kolega se tenkrát zeptal, jestli je jisté, že kampus Albertov opravdu bude jednou stát. Odpověděl jsem, že jistá na světě je jediná věc: každý jednou zemře, akorát nevíte kdy. To je jediná jistota, kterou máme.

* LN Měl by prezident vzejít z řad akademiků, politiků, podnikatelů nebo třeba vojáků? Kdo by nejvíce seděl české společnosti?

To musí říct česká společnost ve volbách, protože jsme v demokratické zemi. Myslím, že by to měl být člověk, který má zkušenost s jednáním s politiky a byznysmeny. Neměl by to být někdo bez zkušenosti s řízením a komunikací. Nechci říkat, jestli to má být byznysmen, nebo spíš politik. Měla by to být osoba, která bude společnost spojovat než ji rozdělovat.

* LN Hodláte usilovat o podporu nějaké politické strany, zákonodárců, nebo vám budou stačit „lidové“ hlasy?

To je věc, o níž se s některými politiky bavím, ale rozhodující bude vůle občanů.

* LN Jak bude vypadat bitva o Pražský hrad bez Zemana?

To se uvidí. Odvine se to i od toho, jak budou tuto věc komentovat média, zda celý příběh odmoderují kultivovaně, či bulvárně.

* LN Pořádnou kampaň nelze dělat bez velkých peněz. Pokud se rozhodnete kandidovat, jaké finance a od koho využijete a podle jakých kritérií si hodláte vybírat sponzory, podporovatele, spolupracovníky?

Kladete mi otázky, o kterých se právě bavím s lidmi a sám nad nimi vnitřně rozjímám. Mezi svými spolupracovníky budu chtít lidi, kteří jsou chytřejší než já, protože to člověka obohacuje. Nikdy jsem neměl ve svém týmu jen lidi, kteří mi přitakávají. A to měnit nehodlám ani do budoucna.

* LN Dle čeho vyberete sponzory?

Nejdříve se musím rozhodnout, až pak přijdou na řadu tyto otázky. Vždy jsem postupoval transparentně a jednoznačně. Tyto své názory a životní hodnoty nehodlám měnit.

* LN Jaký má být vztah prezidenta s rektory?

Korektní a věcný. Coby rektor jsem podal žalobu na pana prezidenta (Zeman v roce 2015 odmítl jmenovat profesory fyzika Ivana Ošťádala a historika umění Jiřího Fajta z UK – pozn. red.). Zdůrazňuji ale, že se nejedná o vztah pánů Zemana a Zimy, ale o vztah úřadu rektora a úřadu prezidenta, o výklad vysokoškolského zákona. A to musí v demokratické společnosti rozhodnout soudy. Ne rektor, ne prezident.

* LN Prezident ve středu jmenoval nové rektory. Zároveň jim vyčetl, že většina českých vysokých škol nefiguruje v žebříčcích prestiže zahraničních univerzit. Zeman zmínil přímo novou rektorku UK Králíčkovou a označil za chabý argument, že je univerzita o něco lepší než univerzita v Oregonu. Nebyl to zbytečný výpad?

Neřekl bych, že to byl výpad vůči univerzitě. Budu parafrázovat, že pan prezident naopak zmínil, že jeden z rektorů byl na Fulbrightově stipendiu na Harvardu. Vašim čtenářům můžu říct, že mluvil právě o profesorce Králíčkové, která byla na Harvardu. A právě díky jejímu vztahu s tamní univerzitou naše UK spolupracuje s univerzitami v Bostonu, Lahey Hospital a řadou dalších tamních institucí. Řekl bych, že to byl šťouchanec do někoho jiného než do Univerzity Karlovy. Pan prezident si posteskl, že jen pár českých univerzit se umístilo v žebříčcích v první tisícovce univerzit. UK je na na tom nejlépe z Česka, někde kolem 230. místa, jinde kolem 300. místa. Proč se české univerzity nezlepšují, souvisí se třemi fenomény. Zaprvé je to financování – Česká republika dává do vysokého školství zhruba 0,52 procenta svého HDP, zatímco třeba v dravých asijských zemích je to i 1,5 procenta, což je třikrát víc. Další věcí je podpora excelence, kterou nyní slibuje vládní prohlášení. Musíte samozřejmě financovat všechny veřejné vysoké školy, kterých má ČR 26, a vytvořit podmínky i pro soukromé vysoké školy. Ale na straně druhé si vyberete třeba pět nejlepších. Když si vezmete nějakou firmu, ta také vyrábí 200 produktů, ale reklamou podpoří třeba jen pět či deset svých vlajkových lodí. Třetím fenoménem je, že právě díky finanční podpoře se v posledních deseti letech dostaly do žebříčků univerzity, které tam třeba před 15 roky nebyly.

* LN Jedním z nově jmenovaných rektorů je i Vojtěch Adam z Mendelovy univerzity. Končící rektorka Danuše Nerudová Adama vyzvala k rezignaci kvůli pochybením, kterých se dle expertní komise dopustil v publikovaných článcích. Udělal byste v podobné situaci coby končící rektor stejný krok jako rektorka Nerudová?

Pokud by něco takového nastalo, neřešil bych to přes média. Nejdřív bych si s dotyčným promluvil osobně. Myslím, že výsledky komise byly zveřejněny dříve, ale medializovalo se to v den jmenování rektorů. Tato časová osa se mi nelíbí. Zároveň je podivné, pokud tam pochybnosti a etické prohřešky opravdu byly, že o tom na Mendelově univerzitě nevěděli dříve. Pan profesor Adam byl prorektorem pro vědu v týmu paní rektorky Nerudové. Jak tedy byla sledována vědecká práce univerzity, když se podezření z etických problémů objevilo až po podzimní volbě rektora? Ale pokud tam prohřešky opravdu jsou, tak jsou závažné a jakákoliv osoba, která se jich dopustí, by neměla zastávat vysokou roli rektora, prorektora, děkana a podobně.

* LN Tvrdíte, že je dobré mít kolem sebe i kritiky. Před rokem vás kvůli odlišným názorům na roušky a plošné očkování proti koronaviru imunolog Václav Hořejší označil za nebezpečného rektora, vědec Jan Kulveit za populistu. Co jste si z toho odnesl?

Prezentoval jsem svůj vědecký pohled na věc. Dnes všichni hovoří o vzniku přirozené imunity po prodělaném covidu a před rokem jste za tuto větu byli osočováni. O rouškách jsem říkal, že je hloupost, aby se nosily venku, kde není uskupení lidí. A když se dneska podíváte, roušky se venku opravdu nenosí. Jsem zvědavý, jestli se mi někdo omluví… Vakcíny jsem nikdy nezpochybňoval, ohrožené skupiny se musí očkovat co nejdříve. Ale u populace mladší 15 let je to věc odborné diskuse. Nějaká data už máme, avšak běžné vakcíny se zkoušejí deset až dvacet let. U dětí mimo jiné proto, že většinou nemají až tak těžký průběh. Zatímco ohroženým skupinám může očkování výrazně pomoci.

* LN Pandemie rozdělila vědce, stejně jako společnost, na dva nesmiřitelné tábory. Jaký to má dopad na kredibilitu vědců a vědy jako takové?

Neřekl bych, že jsou tu dva nesmiřitelné tábory. Může se to zdát na základě toho, jak o celé situaci referují média. Už od počátku historie univerzit probíhá v akademickém prostředí ostrá diskuse mezi různými názory. Akademici jsou schopni se mezi sebou pohádat do krve, zvyšovat hlas, ale pak jsou schopni si podat ruce a nebrat to osobně. To ale z médií není vidět.

* LN Sám říkáte, že běžný člověk to ale tímto způsobem vidět nemusí. Situaci zná z médií a může se mu zdát, že i mezi vědci jsou dva nesmiřitelné tábory, které na sebe navzájem útočí. Když si vezmete, že se našli i tací, kteří prořezávali zdravotníkům pneumatiky aut, protože se třeba cítili kvůli tlaku na očkování zahnáni do kouta. Navíc na sociálních sítích se spousta lidí chlubí, že mají vystudovanou „vysokou školu života“. Nenastává tedy i kvůli pandemii krize vzdělanosti? Nebo ztráta kredibility vědy v očích veřejnosti, či aspoň některých lidí?

O ztrátě kredibility vědy nemůže být řeč. Je ale třeba veřejnosti vše v klidu vysvětlovat. Ano, lidé se můžou cítit pod tlakem, ale vždy je na nich, jak na takovou situaci zareagují. To, že jde někdo prořezat pneumatiky zdravotníkům, je odsouzeníhodné svinstvo. Jsem přesvědčen, že většina společnosti stále věří lékařům a vědě jako takové. A musíme zdravotníkům poděkovat a být vděční za úroveň české medicíny a péče.

* LN Jak pandemie ovlivnila celkově společnost? Sám jste se stal relativně nedávno opětovně otcem, změnilo to váš pohled na svět, na lidi kolem vás? Pociťujete kvůli tomu teď během pandemie větší opatrnost?

Pandemie jistě ovlivnila život ve společnosti, v posledních dvou letech jsme strávili čas života v lockdownu, různých omezeních a člověk to vnímá, má to vliv i na jeho psychiku. Naštěstí už je letos situace lepší, ve srovnání s loňskem už tu nemáme tak drastická opatření, život a kulturní akce se postupně vracejí. Téměř celý minulý akademický rok probíhal distanční formou, což se samozřejmě podepsalo i na studentech. A nemyslím teď jen na studijní stránku, ale hlavně na běžný lidských život, setkávání se mezi sebou. O to nejen žáci a studenti přišli a bylo to pro ně jistě těžké.

 

Označeno v Média